Rekonstrukce maďarských soustav Orion HS 200

Orion HS 200 jsou reproduktorové soustavy, které se objevily na našem trhu přibližně začátkem 80-tých let minulého století, takže je jim dobrých třicet. Vyráběly se v Maďarsku v nějaké "západní licenci" a ve své době mohly být považovány za špičkový výrobek na trhu a nesnesly srovnání s Českou produkcí tehdejší Tesly a dalších výrobců reproduktorových sou­stav osazených Tesláckými reproduktory. Byl jsem tehdy vlastníkem jednoho páru Orionů, ale byly s mimy problémy, rozložení zvuku nebylo symetrické a dlouho jsem hledal chybu. Zkoumal jsem vyhýbku a měnil součástky, jenže data k reproduktorům nebyly k dispozici, a tak výsledek nebyl nijak výrazný. Nakonec jsem zjistil, že nebyly použity párové součástky a indukčnost cívek se lišila až o dvojnásobnou hodnotu.

Nejprve jsem zkontroloval stav reproduktorové soustavy - hrály. Basové reproduktory byly mírně poškozeny. Jeden byl protržený a měly pomačkané vrchlíky, ale oba naštěstí zůstaly funkční. Tyto kosmetické vady jdou odstranit a reproduktory po opravě vypadají opět slušně. Vyhýbka byla osazená elektrolytickými kondenzátoy (elektrolytický kondenzátor + výškový reproduktor = 50% kvality dolů). Tohle považuji za fintu, která se dělá dodnes a mám z ní vždy něco jako kopřivku. Prvním mým testem bylo odstranění sériového kondenzátoru před výškovým reproduktorem a jeho nahrazení klasickým svitkem. Když jsem to porovnal s druhou soustavou, tak se zvuk doslova probral, výškový reproduktor je stále solidní a odvádí velmi slušné výkony. Oválné reproduktory jsou vždy předmětem kritiky, a tak jsem opět nahradil sériové kondenzátory na středovém reproduktoru za svitkový, ale byla tu jedna podivnost: kapacita tohoto původního kondenzátoru byla stejná jako u výškového, ale přitom je tam cívka, která dělí na čtyřech tisících Hz, tedy zase finta, ale dost tvrdá, protože citlivost na středech klesala o šest decibelů na oktávu a nevím, jak výrobce dosáhnul publikované charakteristiky, která je dle papírových charakteristik na středech celkem vyrovnaná. Po proměření všech součástek jsem odhadnul pomocí programu původní dělící kmitočty a vyšlo mi, že by na středech měla být kapacita 20 mF. Po instalaci svitkových kondezátorů bylo nutné snížit citlivost o 5 Db a zvuk byl čistý a detailní. Paralelní elektrolytický kondezátor na basáku jsem ponechal a spustil jsem rozehrávání. Brzy se objevuje čistý zvuk s detailními výškami, basy zpočátku nebyly nijak výrazné, ale podařilo se to rozcvičit rozehrávacím programem. Původní natvrdo zapojené propojovací vodiče jsem odstranil a instaloval perkové terminály, prostě komfort. Soustavy stále poskytují slušný poslech i dle dnešních měřítek.

Původní stav:

Po rozebrání:

Původní zadní stěna:

Nové osazení terminálů a vyhýbky:

Celkový vzhled po opravě: