Akustické studio Audio Hoďas
Audio Hoďas - servis a poradenství v oboru audiotechniky
Servis a poradenství v oboru audiotechniky.
Opravy, rekonstrukce a vývoj reproduktorových soustav.
Instalace a ozvučení domácích a komerčních prostorů.
Akustické studio Audio Hoďas
nabídka služeb
Novinky

10.2.2015

Domácí i profesionální audiotechnika je velký byznys. Studio Audio Hoďas se zaměřuje na střední nebo nižší cenovou kategorii, avšak při zachování maximální možné úrovně zvukové kvality.
Více viz článek: Ozvučení domácích...

5.2.2014

Ve vlastnostech re­produktorů jsou veliké rozdíly a použitím nevhodného repro­duktoru je pak možné zcela znehodnotit uva­žovanou zvukovou aparaturu.
Nejprve je nutné prostudovat dostupnou technickou dokumentaci a posoudit, zda jsou vhodné k požadovanému účelu.
Více viz článek: Typy reproduktorů...
Terminologie
Jaké existují formáty ozvučení?

Dnes používané formáty ozvučení jsou určeny počtem zvukových stop využitých pro vytvoření tzv. zvukového prostoru. Rozdíly mezi zvukem jednotlivých repro­soustav vyvolají dojem, že se posluchač nachází uvnitř děje, např. na hudebním koncertě nebo ve filmové akční scéně.

Přehled základních formátů:
  • 1.0 (monofonní reprodukce),
  • 2.0 (stereofonní reprodukce),
  • 2.1 (stereo + subwoofer),
  • 3.1 (2.1 + centrální soustava),
  • 5.1 (3.1 + zadní efekty),
  • 7.1 (5.1 + boční efekty).

Více viz článek: Zvukové formáty...

Formáty ozvučení

Legenda:
C ..... Centrální reprosoustavy
S ..... Subwoofer
P ..... Přední reprosoustavy
B ..... Boční efektové soustavy
Z ..... Zadní efektové soustavy

Terminologie
Co je to decibel?
Jednotka Decibel je desetina Belu, který ve fyzice vyjadřuje bezrozměrnou míru. Decibel je definován jako desetinásobek dekadického logaritmu podílu změřené a referenční hodnoty.
y = 10·log(x/xo) [dB]
Využívá se v mnoha oblastech fyziky a v akustice se v decibelech stanovuje např. síla zvuku. K tomu slouží veličina nazvaná hladina akustického tlaku, jež porovnává čtverce efektivních hodnot tlaků.
Lp = 10·log(p²/po²) = 20·log(p/po) [dB]
Vztažnou hodnotou je tady tlak 20 µPa. To je prahová hodnota tlakové diference rozlišitelné lidským sluchem. Výpočet byl modifikován tak, aby porovnával výkony zvukových vln, které rostou úměrně se čtvercem tlaku. Proto je tlak ve vzorci zastoupen svojí druhou mocninou.
Více viz Wikipedie
Terminologie
Co je směrování reproduktorů?
Reproduktor není bezrozměrný hmotný bod z příručky teoretické fyziky. Je to reálné trojrozměrné těleso. A v reálném světě nefungují věci tak ideálně, jako v matematických vzorcích.
Proto se zvukové vlny ze svého zdroje, jímž je reproduktor, nešíří rovnoměrně všemi směry, ale s rostoucí odchylkou od osy reproduktoru intenzita zvuku slábne. Tento pokles je tím větší, čím vyšší má zvuková vlna frekvenci. Z tohoto důvodu je směrování problém hlavně výškových reproduktorů.

směrování reproduktorů

Terminologie
Co je to subwoofer?

Subwoofer je ta část zvukové aparatury, která je vyhrazená na reprodukci velmi nízkých kmitočtů, na které již satelitní soustavy výkonově nestačí. Proto vhodně navržený subwoofer umožní provozovat celkem malé satelitní soustavy. Bohužel subwoofer přináší i řadu problémů.

Výhody:
  • možnost napravit některé chyby prostoru či reprosoustav,
  • velký počet technických řešení,
  • spousta možností nastavení.
Nevýhody:
  • množství technických omezení,
  • zkreslení způsobená basreflexem,
  • složité nastavení dělícího kmitočtu,
  • složité nastavení správné fáze,
  • zabarvení zvuku dané nelineárním profilem generovaných frekvencí.
Časté chyby:
  • poddimenzované výkony,
  • malý reproduktor,
  • malá ozvučnice,
  • nevhodný materiál ozvučnice,
  • nevhodné tlumení ozvučnice,
  • nesprávně naladěný basreflex.
Více viz článek:
Subwoofery, jejich výhody a nevýhody
Terminologie
Co je to basreflex?
Basreflex je otevřený kanál v ozvučnici. Stručně řečeno je to přesně definovaná roura zavedená do ozvučnice. Důvodem, proč se basreflexy používají, je snaha zvýšit výkon reproduktorové soustavy využitím kmitání zadní strany membrány basového reproduktoru.
Basreflex společně s reproduktorem a ozvučnicí vytvoří rezonátor, který zvýší intenzitu zvuku určité frekvence, avšak jako každý rezonátor jen jedné určité frekvence na úkor těch ostatních.
Monotónní dunění pak má vyvolat dojem, že i poddimenzovaná aparatura zvládne přednést nízkofrekvenční zvuky s dosta­tečnou intenzitou. Je to jen iluze, která může být působivá při sledování akčních filmů, ale při poslechu hudby negativně ovlivňuje kvalitu reprodukce.

Basreflex

Tazatelna

Zde publikujeme zajímavé dotazy a odpovědi, které mohou obohatit naše i Vaše zkušenosti s akustickými přístroji. Dotazy zasílejte na e-mail tazatelna@audio-hodas.cz nebo použijte následující formulář. Pokud máte dotaz týkající se našich služeb nebo nabídky reproduktorových soustav v bazaru či galerii, pak prosím použijte náš standardní kontaktní formulář!

E-mail:
Text dotazu:

Často kladené otázky našich zákazníků

Na této stránce najdete odpovědi na dotazy, které se velmi často opakují. Některé Vaše dotazy inspirovaly napsání samostatného článku, věnovaného danému tématu. Avšak pokud Váš dotaz zašlete e-mailem nebo ve formuláři vyplníte adresu v kolonce e-mail, abych Vás mohl zpětně kontaktovat, pak se budu snažit odpovědět na každou Vaši otázku týkající se akustiky.

Hoďas

Přehled zodpovězených otázek

Na Vašem webu jsem se dočetl o basreflexu a chci se zeptat, zda není reproduktor bez něj příliš tlumen - resp. jestli neovlivňuje podtlak a následný přetlak při pohybu membrány v bedně hlasitost či frekvence?

Podtlak a přetlak vyvolaný membránou v uzavřené ozvučnici kvalitu reprodukce vždy zlepšuje. Působí jako dodatečná pružina, která zlepší přesnost pohybu membrány zejména v úvratích, tedy v nejkritičtější fázi pohybu. Velká výhoda je, že jde o pružinu s téměř naprosto přesně definovanými fyzikálními parametry a to se o závěsech reproduktoru vždy říci nedá. Existují i reproduktory, které jsou pro basreflex tzv. určené. Obvykle jde o reproduktory s velmi tuhými závěsy, čímž se vlastně dohání dodatečná funkce ozvučnice. Tyto reproduktory často hrají jen malou část zvukového spektra, často, paradoxně to nebývají ty nejnižší kmitočty. Což znamená, že již při formulaci reproduktoru se počítá s tím, že hluboký zvuk bude jen imitace. Další pohled na funkci basového reproduktoru (a basreflexu) vnáší velikost ozvučnice. Rozměry ozvučnice zásadním způsobem ovlivňují (dolní) mezní kmitočet reproduktoru. V tomhle nám basreflex opět nepomůže, protože mezní kmitočet zvyšuje. Důležité je vědět, že basreflex může podporovat překmitávání membrány. Tedy další zkreslení.

Basreflex by měl pracovat dle fyzikálního principu, který se nazývá Helmholtzův rezonátor. Když nahlédnete do odborné literatury, jak tento rezonátor funguje ve frekvenčním multiplexu, tak vás napadnou první pochyby. U Hemholtzcova rezonátoru se objeví řada opakujících se maxim. Druhou pochybnost vyvolává způsob naladění, myslím si, že to korektně (fyzikálně a matematicky) vlastně vůbec nejde. Basreflex by měl být ve fázi s reproduktorovou membránou. To je prakticky možné jen pro jednu určitou frekvenci a její sudé harmonické. Třetí pochybnost vyvolává důvod proč se basreflex vlastně zaváděl. Byla to nedostatečná výkonnost reproduktorů na nízkých kmitočtech, což dnes určitě problém není. Čtvrtá pochybnost je, že když jsem měřil basreflexové ozvučnice, tak jsem zjistil, že zvýšení citlivosti vlivem basreflexu bylo maximálně o necelé dva decibely. Tedy basreflexem získám dva decibely (disharmonického hluku) a zvuk se tím úplně pokazí. Pátá pochybnost je v tom, že výrobci tlumí vnitřek basreflexové ozvučnice jen minimálně a z basreflexu je možné slyšet spoustu dalších zvuků, které tam určitě nepatří. Tuto chybu mi potvrdil i měřicí mikrofon. Šestá pochybnost je, že když se zabývám tím, jak jsou naladěny basreflexy u většiny továrních výrobků, tak je možné tvrdit, že si s tím neví rady nikdo. Dokonce jsem měl v dílně soustavy, kde byl basreflex zevnitř uzavřený, nebo zatlumený. Tedy výrobce si asi uvědomoval problém, ale chtěl vyhovět zákaznické poptávce, která často považuje basreflex za něco navíc, ale opak je pravdou. Vlivem poptávky někteří výrobci dospěli k takovým řešením, že přidali basreflex i na středotónvou komoru, což je opravdu technický nesmysl. Podobně když používám subwoofer je nesmysl, aby satelitní soustavy měly basreflex.

Dokonce jeden můj známý zvukař si udělal test. Prostě si nějak vypočítal basreflex a nasadil do ozvučnice o něco delší rouru a potom ji zkracoval a měřil frekvenční průběh. Výsledek byl takový, že neustále trubku zkracoval a nic zvláštního se v podstatě nedělo. Což potvrzuje i moji zkušenost. Kdysi se vyráběly soustavy s perforovanou zadní stěnou, efekt zhlučnění byl stejný jako u basreflexu. Možná jste si všimli, že zkreslená hudba se zdá být při stejném výkonu hlasitější. A to je jeden z dalších technických podfuků, proč se basreflex instaluje tak často. Nevylučuji, že basreflexová ozvučnice může hrát příjemně, ale nikdy věrně. Vždy je to jen zhlučňovač, prostě rámus navíc, který nepochází ze zdrojové nahrávky.

Závěrem musím říci, že pokud se někomu zvuk jeho soustav s basreflexem líbí, tak je vše v pořádku. Pokud vám tenhle druh zkreslení vyhovuje, nebo je příjemný, je to vaše volba a vaše radost. Moje hledisko vychází z požadavku, aby to, co je zachyceno ve zdrojové nahrávce se dostalo do našich uší co nejpřesněji a basreflex tomu určitě nijak nepomáhá.
Hoďas

Vybudí slabý zesilovač dostatečně reproduktorové soustavy s velkým výkonem?

U domácích a studiových reproduktorových soustav by to neměl být problém ani při desetinásobném výko­novém rozdílu ve prospěch soustav. Domácí a studiové soustavy jsou formulované tak, aby hrály při všech výkonových hladinách s vyrovnanou frekvenční charakteristikou. Výkon, který se udává u reproduktorových soustav, je takzvaná zatížitelnost, což je maximální výkon, při kterém rozhodně nemůže dojít k výkonovému poškození reproduktorů. Prakticky je vhodné, aby tento výkon u soustav byl (několikanásobně) větší než u zesilovače, aby nedocházelo k přetěžování reproduktorů. Přetížené reproduktory nejprve slyšitelně zkreslují a při dalším zvýšení výkonu zesilovače se s námi rozloučí nepříjemným chrastěním, nebo se prostě odmlčí. Domácí a studiové reproduktorové soustavy hrají nejlépe s malým zatížením.

Komplikovanější situace je u profesionálních reproduktorů. Některé při malém příkonu výrazněji zkreslují, ale to se spíše týká reproduktorů s hodně velkým výkonem. Profesionální reproduktory totiž mají obvykle vyšší citlivost, což souvisí s jejich účinností a tedy i ze slabého zesilovače dostanete u profesionálních soustav i několikanásobně větší absolutní výkon než u soustav domácích. (Viz článek "Typy reproduktorů, ...".)

Mohl byste dodat nebo vyrobit některé části kmitacího systému reproduktoru?

Odpověď je nikoliv a má to několik vážných důvodů. Je pravda, že na první pohled vše vypadá jednoduše, ale při konstrukci reproduktoru je ve všech ohledech vyžadována velmi vysoká přesnost. Oprava kmitacího systému reproduktoru vyžaduje především hodně zkušeností, specializovanou dílnu a velkou zručnost.

    Hlavní problémy:
  1. Výrobci náhradní díly pro domácí aparatury, až na některé výjimky, prostě nedodávají. Nemá to smysl, viz dále. U profesionální techniky je to o něco lepší.
  2. Cena korektní, správně provedené opravy není malá, u reproduktorů střední kategorie je běžně vyšší než cena nového reproduktoru. Oprava má smysl většinou jen u poměrně drahých reproduktorů.
  3. Po opravě se vlastnosti reproduktoru mohou změnit, a to i když vše provedete s dostatečnou přesností. U profesionálních reproduktorů to tolik nevadí, ale pro domácí poslech to může být velký problém.

    U párových soustav je nezbytné, aby měly reproduktory na obou stranách sestavy shodné charakteristiky tak, aby vlastnosti reprosoustav byly symetrické. Je-li u párových soustav jeden reproduktor spálený, s tím druhým už to nebývá o moc lepší. Pak je třeba buďto opravit oba shodným postupem, anebo pořídit dva nové.

  4. V případě výměny surroundu (vnějšího závěsu reproduktoru) je nutné zachovat souosost cívky s jádrem magnetu s přesností lepší než setina milimetru. Papírek zasunutý kolem cívky, nebo nějaký pásek nejsou dostačující. V membráně může být pnutí a kmitací systém se vychýlí po odstranění vymezovacích dílů.
  5. Výroba reproduktorvé cívky je technicky nesnadná záležitost. Vlastnosti cívky strmě závisí na geometrickém uspořádání návinu drátu. Okopírovat reproduktorovou cívku dle poškozené cívky je v běžných podmínkách nemožné. Jestliže nemáte speciálně vybavenou dílnu pro výrobu unikátních cívek, které se v reproduktorech používají, a speciální přípravky na sestavení kmitacího systému, pak nemá smysl, abyste se do podobných operací pouštěli.

    Drát cívky může být i čtyřhranný. Pokud tedy cívku měníme, je nutné vyrobit nebo sehnat dvě nové identické cívky, přiměřeně podobné originálu, a vyměnit ji i u párového reproduktoru. Při výměně cívky je opět nutná velmi přesná souosost s membránou.

  6. Jakmile zjistíte, že závěs není v pořádku je nutné reproduktory přestat používat. Tohle platí i tehdy, když reproduktor (reproduktorová soustava) vydává jakékoliv zvuky, které nejsou ve zdrojové nahrávce. Reproduktory, kterým se zeslabil a rozpadává se surround a majitel je nechával stále hrát, přestože zřetelně chrastily, jsou zničené. Mají obvykle cívku tak poškozenou, že je nutná její výměna. Uvědomme si, kolik kmitů cívka udělá za vteřinu.

Pravdou je, že pomocí Googlu je možné najít články, případně videa, kde je oprava kmitacího systému demonstrována jako snadná operace. Já jsem tam technicky korektní postup nenašel. Není mi jasné, kdo to produkuje, ale většina takových pokusů povede ke konečnému zničení reproduktoru a jestli to náhodou bude nakonec nějak hrát, tak místo původní vyrovnané frekvenční charakteristiky budete mít nový tvar, který připomíná spíše strmé velehory. Jestli někdo takovým způsobem opraví reproduktory, tak výsledkem bude jen šmejd, navíc nedlouhé životnosti. Nechci podceňovat něčí schopnosti, ale úspěšná amatérská oprava kmitacího systému v domácích podmínkách je věcí nepravděpodobné náhody a blíží se nule.

Často se stává, že mi zákazník posílá (jmenovité) impedance, v lepším případě TS parametry reproduktorů a požaduje, abych mu navrhnul, nebo vyrobil výhybku. Tohle přání je ve své podstatě nesplnitelné. Důvodů je několik. Některé parametry reproduktorů se po umístění do ozvučnice mění a vycházet z údajů výrobce není možné. Výrobci je měří v tzv. nekonečné ozvučnici. Reálné chování reproduktorů je potřeba vždy ověřit. Dále výrobci publikují poměrně vyrovnané frekvenční charakteristiky, které se při reálném měření obvykle nepotvrdí. Průběh utlumení je různý i pro součástky, které mají stejné fyzikální parametry. Zkoušel jsem měřit řadu kondensátorů od různých výrobců, které měly stejnou (proměřenou) kapacitu a téměř každý vykazoval jiný frekvenční průběh, zřejmě se uplatňuje i reaktance a další veličiny. Totéž platí o cívkách. Běžně publikované vzorce (nebo programy) pro výpočet dělících kmitočtů, jsou možná platné pro (fyzikálně) ideální reproduktor a součástky, ale takový systém v přírodě neexistuje.

Dobré naladění soustavy je možné založit pouze na tom, že budete s reproduktory po nějakou dobu experimentovat. Když začínám s konstrukcí výhybky, tak nejprve změřím frekvenční a impedanční charakteris­tiky všech reproduktorů. Případně další parametry. Na základě těchto měření začínám hledat vhodné dělící frekvence. Potom následují testy s reálnými součástkami a měření se opakuje. Někdy se podaří nastavit přijatelný frekvenční průběh na poprvé, ale většinou to vyžaduje opakované měření a simulace. Některé reproduktory se spolu doslova hádají a ladění se stává velmi pracné. Finálně rozhoduje poslechový test.

Tedy závěrem: navrhnout výhybku bez reproduktorů možné není.

Je možné, aby frekvenční charakteristika soustavy byla dokonale vyrovnaná?

Dokonale vyrovnanou tedy lineární frekvenční charakteristiku by mohly mít pouze reprosoustavy poskládané jen a výhradně z dokonalých součástek (ovšem, až je někdo začne vyrábět). Bohužel, náš reálný svět má k matematickým ideálům daleko. Podrobněji se úskalími frekvenční charakteristiky reprosoustav a reproduktorů zabývá článek "Vyrovnaná charakteristika reproduktorových soustav".

Je možné trvale ucpat basreflexový otvor (např. molitanem nebo gumovou zátkou) aniž by se zničila reprosoustava? Jaké to má důsledky? Dojde ke zlepšení zvuku?

Uzavření basreflexu nemůže reproduktor poškodit, ale naopak mu ulehčí v nejkritičtější oblasti reprodukce. Jde ovšem o velkou změnu pro režim reproduktoru a prokreslení basů se projeví, až po delší době hraní. Objem ozvučnice potom funguje jako vzduchová pružina a reproduktor je zatěžován rovnoměrněji, než když je v ozvučnici basreflex. Zlepšení je v tom, že basreflex vytváří na frekvenční charakteristice dost velké zvlnění, které může přehlušit ostatní nízké tóny. Navíc pod frekvencí basreflexu klesá vyzařování rychleji než v uzavřené ozvučnici, takže basreflex paradoxně potlačuje vyzařování nejnižších kmitočtů. Následně místo kompletního zvuku basové kytary slyšíte jenom monotónní bručení. Podmínkou výrazného zlepšení zvuku ovšem je, že před basovým reproduktorem je dostatečně výkonná kvalitní cívka.

Co můžeme slyšet u tweeteru s rozsahem 4 až 40 kHz?

Lidské ucho, v závislosti na věku, slyší zvuk mezi 20 Hz až 20 kHz. Frekvence nad touto oblastí se nazývají ultrazvukové. Pro výškový reproduktor není technický problém hrát i v této oblasti. Takto hrající reproduktory vyvolávají pocity čistého prostorového zvuku. Někteří autoři mají názor, že tyto frekvence je možné vnímat pouze společně s nižšími harmonickými kmitočty. Skutečnost je taková, že když vám pustí do uší frekvenci 20 kHz, tak neslyšíte nic. Pouze kdyby intenzita zvuku překročila práh bolesti tak budete registrovat bolest. Můj osobní názor je ten, že frekvence nad 20 kHz již nemají pro kvalitu poslechu význam. Jednou jsem u profesionální aparatury nastavil vyšší intenzitu v této oblasti a posluchači to při vyšších hlasitostech vnímali jako nepříjemné (tak jsem to zase narovnal). Některé reproduktory mají nad 15 kHz již významný pokles ve frekvenční charakteristice a přesto je jejich zvuk posuzován jako kompletní a příjemný. Dále je nutné dodat, že zdaleka ne všechny komerční zvukové záznamy dosahují tak vysokých frekvencí.

Co si myslíte koaxiálních reproduktorech například Tannoy?

Koaxiální reproduktory od firmy Tannoy považuji za hodně chytrý vynález. Cívka a kalota výškové sekce jsou umístěny z vnitřní strany reproduktoru a odtud je zvuk veden zvukovodem a vyzařován středem membrány. Reproduktorová membrána tu působí jako horna a způsobuje zvýšené směrování. Výhodou tohoto řešení je, že dochází k minimální interferenci vyzařovaného zvuku na rozdíl od reproduktorů, které jsou umístěny vedle sebe. Tedy je to tak trošku něco za něco, menší zkreslení za větší směrování, výraznější je to u reproduktorů většího průměru. Využíval bych je spíše v profesionální oblasti, prostě proto, že směrují více, než bych pro domácí poslech považoval za ideální. Zvuk bývá obvykle dost solidní, ale musíte poslouchat v osách repro­duktorů, jinak se poslech zhorší. Tyto reproduktory mají své posluchače, kteří je považují za zcela ideální, ale v akustice není ideální nic.

Jaká je kvalita a výdrž páskových výškových reproduktorů ve srovnání s běžnými kalotovými výškovými reproduktory? Jedná skutečně o "skorozázrak" jak je to prezentováno ve specializovaném tisku a na příslušných webových stránkách?

Z různých publikací je nutné nejprve odfiltrovat reklamní slogany a informace, které nemají smysl. Tisk, který se tváří jako specializovaný, je často jenom reklamní plátek, dodavatel by měl poskytnut kompletní technickou dokumentaci, což jak jsem si všimnul, téměř žádný nedělá a má to patrné důvody. Porovnával jsem fyzikální charakteristiky planárních reproduktorů s ostatními výškovými reproduktory a nenašel jsem nic, co by je nějak výrazně odlišovalo. V různých propagačních plátcích jsem našel termíny jako rychlá impulsní odezva - odezva reproduktoru by měla být proporcionální k přiváděnému signálu. Vysoká citlivost - ta není k ničemu, protože ji budete muset snížit na úroveň ostatních reproduktorů. Vyrovnaná impedanční charakteristika – to mají skoro všechny výškové reproduktory a nemá to žádný vliv na reprodukci. Zázrak se nekoná.

Myslím si, že planární reproduktory poskytují určitá technická zlepšení, ale jsou předražené. Testoval jsem asi všechny druhy výškových reproduktorů, od určité cenové relace hrají všechny celkem slušně. Otázkou je, o kolik toho uslyšíme více z reproduktoru střední kategorie a reproduktoru za několikanásobně vyšší cenu. Když ten levnější pečlivě naladíme, tak poslechem budete hledat rozdíly jen těžko.

Mám ve studiu maličké, membránové elektrodynamické výškové reproduktory značky Pioneer nebo Toschiba a mají zvuk z říše snů, reprodukce je přesná detailní a vyrovnaná až k nejvyšším kmitočtům, výkon tak deset wattů. Beyma vyrábí pro větší výkony kalotové reproduktory o jejichž reprodukci se nedá říci nic záporného a mohl bych pokračovat. Stejně důležitou částí je, jak a jakými součástkami je reproduktor frekvenčně nastaven. Když je špatná výhybka, můžete mít reproduktor za dvacet tisíc a bude vám hrát mizerně. A právě tady vidím častý problém, většina výrobců vyrábí výhybky, které za moc nestojí a často používají nekvalitní nebo nevhodné součástky, za svoji dlouhou praxi jsem se setkal s kvalitně navrženou a vyrobenou výhybkou jen několikrát. Spíše se mi stává, že při opravách či rekonstrukci reproduktorových soustav zjistím, že v původní výhybce, kde (i dle mých výpočtů) měly být v tištěném obvodu konkrétní součástky, které jsou dokonce i zakreslené v originální dokumentaci, jsou ve skutečnosti příslušná místa propojena pouhým drátem.

Jaké vodiče mám zvolit pro připojení reproduktorových soustav?

Každý zvukař vám jednoznačně řekne, že čím silnější vodiče zvolíte, tím lépe. Kvalita propojovacích vodičů je především funkcí elektrického odporu. Záleží tedy na délce vodiče. Pro běžnou délku cca 2 m se doporučuje průřez 2,5 mm². V případě, že délka vodičů je větší, je nutné zvětšit i průřez. Když jsem porovnával poslechem rozdíly mezi vyloženě tenkými vodiči a sinějšími, a to až po průřez 8 mm² (4 m spletené z teninkých drátků), předpokládal jsem, že se zlepší především poslech nejnižších kmitočtů (největší výkony). Moje zkušenost byla jiná. Výrazněji jsem vnímal zlepšení na vyšších středech a vysokých kmitočtech a to především v množství zvukových detailů. Z toho vyplývá, že v akustice je všechno trošku složitější, ale nízký odpor propojovacích vodičů je základní podmínka a na materiálu záleží jen druhořadě. Doporučuji, aby odpor propojovacích vodičů byl menší než 0,2 Ω. Velký odpor propojovacích vodičů Vás připraví o poslech detailů. Nemáme-li estetické požadavky, tak postačí koupit výkonové kabely v běžné elektroprodejně.
Další podrobnosti viz článek Vlastnosti propojovacích vodičů.

Jaký mají smysl extrémně silné a drahé připojovací vodiče z vysoce čistých kovů pro připojení reproduktorových soustav?

Soukromě si myslím, že extrémně drahé a často kuriózní výrobky jsou z velké části obchodní image. Jejich vliv na kvalitu zvuku, když je porovnáme s běžnými propojovacími vodiči s obdobnou mohutností, je pod mezí rozlišitelnosti sluchem. Nic proti, když někdo chce drahé exklusivní (i nádherné) připojovací vodiče, ale nyní se bavíme o jejich vlivu na kvalitu poslechu. A z praxe vyplývá, že pokud je hodnota odporu připojovacích vodičů menší než 0,2 Ω, pak nemají tyto vodiče na vlastnosti výsledného akustického signálu žádný vliv.
Viz článek Vlastnosti propojovacích vodičů.

U reproduktorových kabelů výrobci uvádějí tři veličiny: odpor, indukčnost a kapacitu.
Jaké hodnoty těchto veličin jsou nejlepší - čím vyšší tím lepší, nebo některé vyšší některé nižší?

Ideální by bylo, kdyby tyto hodnoty byly nulové, ale jak všichni víme, ve fyzice není nic ideální (a to je ve fyzice krásné). Důležitá veličina u reproduktorových kabelů je elektrický (jmenovitý) odpor, který je funkcí mohutnosti kabelů a s průřezem lineárně klesá. Kapacitní a indukční odpor jsou funkcí vyplývající z toho, jak jsou vodiče uspořádány a nejsou na jmenovitém odporu závislé. Vznikají tím, že když prochází vodičem elektri­cký náboj, tak vyvolává v okolí vodiče elektrické a magnetické pole. Indukčnost a kapacitu vodiče neovlivňuje významně jeho mohutnost, nebo materiál, z kterého je vodič vyroben, ale jeho uspořádání. Odpor vodiče, který vyvolává indukčnost a kapacita při průchodu elektrického náboje, je frekvenčně závislý a čím vyšší frekvence vodičem prochází, tím je tento odpor vyšší a naopak s klesající frekvencí klesá k nule.

V elektronice se s tímto odporem začíná počítat jako s významným až při frekvencích střídavého napětí nad stovky kiloHertzů. Proto se u anténních linek používá až centimetr široké dielektrikum (snížení kapacity) a různé koaxiální, impedančně přizpůsobené kabely. Pravděpodobně nejluxusnější reproduktorové kabely, které jsou na trhu, uvádí tyto hodnoty: 0,08 µH/m, 4,5 mΩ/m, 920 pF/m.

Pokusil jsem se tyto hodnoty indukčnosti a kapacity dosadit do programu na výpočet reproduktorové výhybky a vypočítat jakou frekvenci ovlivňují. Dělící frekvence, které by tak malým hodnotám vyhověly mi mé programy prostě neberou, ale je to určitě hodně nad sto tisíc Hz. Abych se ujistil ve svém názoru, tak jsem tyto hodnoty dosadil do rozšířeného vzorce Ohmova zákona pro výpočet indukčního a kapacitního odporu. Při frekvenci 20 tisíc Hz bude odpor způsobený kapacitou vodiče 0,00011 Ω/m a odpor způsobený indukčností 0,010 Ω/m (budeme-li považovat jmenovitý odpor za nulový). Dosadím-li do vzorce všechny hodnoty a vypočítám celkový odpor vodiče, tak mi vyjde hodnota 0,011 Ω/m. Zajímavé je, že tytéž hodnoty vám vyjdou pro kterýkoliv jiný vodič s jmenovitým odporem menším než 0,01 Ω/m. Málokdy se setkáváme vodičem, který má indukčnost nižší, než setina mikroHenry na metr a běžná indukčnost vodiče bývá obvykle vyšší.

Z tohoto hlediska je závěr poměrně jednoduchý a byl i pro mne malým překvapením. Nemá smysl kupovat reproduktorové propojovací vodiče, jejichž odpor je nižší než 0,01 Ω/m, protože indukční a kapacitní odpor bude u nízkofrekvenční techniky vždy vyšší. Ale ihned je zde nutné dodat, že odpor reproduktorových soustav je obvykle 4 až 8 Ω a cívka před basovým reproduktorem má jmenovitý odpor obvykle kolem 0,5 Ω a vyšší. Aby došlo k ovlivnění nízkofrekvenčního signálu propojovacími vodiči, musely by být tyto hodnoty v relacích s celko­vým odporem reproduktorových soustav, ale vypočítané hodnoty jsou stokrát menší - tedy mimo jakoukoliv i teoretickou možnost ovlivnění. Proto s velkou rezervou doporučuji, aby celkový odpor propojovacích vodičů pro reproduktorové soustavy byl menší než 0,2 Ω. Viz článek Vlastnosti propojovacích vodičů.

Co je lepší: přímý poslech hudební skupiny, nebo studiová nahrávka?

Často se stává, že akustika sálu za moc nestojí a ozvučení je na tom podobně. Dobře zpracovaná studiová nahrávka Vám umožní, že ze skladby uslyšíte více než z přebuzené aparatury a přehlučeného sálu, někdy taky s vřeštícím a poskakujícím publikem. Osobní poslech, setkání s interprety, je však silný emociální zážitek a kvalita poslechu může být druhořadá.

Franka Zappy se kdysi novináři ptali, proč na jeho vystoupení chodí převážně mladá generace, zatímco těžiště jeho posluchačů je ve střední a starší generaci. Zappa odpověděl: „víte oni ti starší si nechtějí nechat od mladých srát na boty“ (americký slang - hodně se „shituje“).

Jaké reproduktory mají nejlepší účinnost?

V současné době se vyrábí řada malých a velmi účinných reproduktorů s mohutnými magnety, tuhými membránami a odlévanými koši. Fyzikální hledisko na jejich účinnost je jednoznačné. Plochu reproduktoru nahradíme pouze pomocí velkých zdvihů membrány. Nejlepší účinnost mají reproduktory s velkou plochou membrány. Je to logické, vzduch klade membráně reproduktoru jen malý odpor. Malá membrána působí na menší plochu a při stejné hlasitosti a frekvenci se musí pohybovat s větším rozkmitem a proto i rychleji. Tím se také zvětšují problémy s tlumením jejího pohybu (zkreslení vlivem překmitu). Dobrá volba při výběru soustav je velikost 4 až 5 palců pro přenos středních kmitočtů a 6,5 až 8 placů pro nízké kmitočty. Pro náročnější posluchače jsou basáky 10 palců a výše. Rozdíl mezi osmi a desetipalcovým reproduktorem je velmi citelný a nezlepší to ani akustické obvody. U starších velkých reproduktorů byl problém velká hmotnost membrány a tzv. pomalost (zpožďování pohybu). Tyto potíže se omezili výrobou lehkých kompozitních membrán.

Jak velkou ozvučnici mám zvolit?

Záleží pro jaký druh poslechu jste se rozhodnuli a na individuálních nárocích na přednes nízkých kmitočtů. Klasický stereofonní poslech bude optimálně vyžadovat ozvučnice mezi 30 až 40 l a alespoň osmipalcové basové reproduktory. Zvolíte-li poslech se subwooferem, ozvučnice mohou být menší a je dobré, když zesilovač je přizpůsobený daným soustavám a subwoofer má omezení horních kmitočtů tam, kde začínají hrát satelity. Objem satelitů 6 až 10 l (větší reproduktory mají přesnější přednes zvuku) subwoofer opět 30 až 40 l. Snížíme-li požadavky na přednes nízkých kmitočtů, můžeme volit ozvučnice nebo subwoofer menší.

Jakou impedanci mají mít reproduktorové soustavy?

Na reproduktorových soustavách je uváděna jmenovitá impedance, která představuje minimální hodnotu, kterou soustavy při měření vykazují. Při výběru zesilovače musí být impedance reproduktorů stejná, nebo vyšší, než jaká je uvedena na zesilovači. Při vyšší impedanci reproduktorových soustav je zesilovač méně zatěžován, při nižší je zesilovač přetížený, může se chovat nestabilně a může dojít k jeho poškození.

Jak funguje subwoofer?

Z technického hlediska u subwooferů existuje poměrně velká řada řešení. Obvykle pomocí různých akustických obvodů, které zlepšují vyzařování nízkých kmitočtů. Nemám preferenci pro některý speciální princip. Spíše záleží na tom, jak je reproduktor naladěný. Akustické obvody umožňují, aby reproduktor hrál silněji v úzké frekvenční oblasti a dokonce nemusí hrát moc hluboko, aby zvýšil dojem hlubokých kmitočtů. To se komerčně projevuje výrobou maličkých subwooferů. U aktivních subwooferů menších než 40 l je nutné buď upravit charakteristiku zesilovače tak, aby vyrovnávala pokles citlivosti soustavy (reproduktor - ozvučnice) na nízkých kmitočtech, což vyžaduje hodně odolný basový reproduktor, nebo prostě nízké kmitočty vypustit a zesílit jenom některé basové frekvence, což vyvolá dojem mohutného zvuku (malé subwoofery).
Podrobněji o subwooferech viz článek Subwoofery, jejich výhody a nevýhody.

Jaký vliv má subwoofer na celkovou kvalitu zvukové aparatury?

Hlavní smysl subwooferu je zřejmý z jeho použití. Měl by hrát doplňkově velmi nízké kmitočty, na které satelitní soustavy výkonově nestačí. Na první pohled vše vypadá a funguje jednoduše. Kdybych měl posoudit subwoofery z čistě technického hlediska, tak kterýkoliv subwoofer je velmi komplikované zařízení a to vlastním řešením i použitím. Pokud sestavu reproduktorů podrobíme akustickému měření, tak výsledky nás o nějakém zlepšení pomocí subwooferu moc nepřesvědčí. Subwoofer z hlediska věrného poslechu, přednes hlubokých kmitočtů paradoxně spíše zhoršuje. Komerčně se obvykle nabízí malé ozvučnice s malým reproduktorem, který kmitá v úzké oblasti nízkých kmitočtů a skutečné basy, tak jak je zahraje třeba kontrabas, jen imituje. Problém je i akustické navázání subwooferu k satelitním soustavám. Tolik technické hledisko.

Obecně platí, že i malý subwoofer může poslech nízkých kmitočtů zpříjemnit. Naše uši se s tím docela dobře vypořádají. V případě, že do elektroniky subwooferu bude zařazen měřící člen, který jej po akustickém promě­ření ozvučovaného prostoru naladí k satelitním soustavám, vidím budoucnost subwooferů optimisticky.
Viz článek Subwoofery, jejich výhody a nevýhody.

Proč se u všech formátů ozvučení používá vždy jen jeden subwoofer?

Subwoofery slouží k zesílení zvuků o nízkých frekvencích až téměř na mezi slyšitelnosti. Nízkofrekvenční zvuky mají vlnové délky v řádu metrů až desítek metrů a člověk je nevnímá jen sluchem, ale prakticky celým tělem. Proto lidský sluch nedokáže z rozdílů intenzit ani z fázového posuvu zaměřit zdroj signálu. Tato neschopnost lokalizovat přicházející zvuky s nízkými kmitočty je také jednou z příčin, proč mají hluboké tóny tak iritující účinek na lidské smysly. Z hlediska akustické reprodukce je však důležité, že nám stačí pouze jediný zdroj nízkofrekvenčního signálu.
Více viz článek Zvukové formáty užívané pro vícekanálové prostorové ozvučení.

Jak vypadá ideální poslech se subwooferem?

Pro věrný poslech bych považoval za vhodné, aby subwoofer hrál s vyrovnanou kmitočtovou charakteristikou od 32 Hz až do dělícího kmitočtu a aby z frekvenčního hlediska satelitní reproduktorové soustavy skutečně začínaly hrát tam, kde subwoofer končí. Umístění subwooferu v místnosti může být libovolné, ale lepší dojem z poslechu získáte, když ho umístíte někam k satelitům, odkud zvuk skutečně přichází. Můžeme experimentovat. Satelitní reproduktory mají své pevné místo, které vám doporučí výrobce. Je to vhodné respektovat, protože původní nahrávky jsou koncipované jako stereo, stereo se subwooferem nebo s centrálním reprosoustavou, anebo jako tzv. formát 5.1 (dvě přední reprosoustavy a centrální soustava, subwoofer a dvě zadní soustavy), případně formát 7.1 (tj. 5.1 a navíc dvě boční efektové soustavy). Změna pozic od doporučova­ných se projeví ztrátou zvukového obrazu.
Více viz článek Subwoofery ... nebo Zvukové formáty ....

Jaký je hlavní rozdíl mezi uzavřenou a basreflexovou ozvučnicí?

V uzavřené ozvučnici působí prostor za reproduktorem jako dodatečná pružina a s vhodným reproduktorem podává přesnější zvukový obraz, než by dokázala basreflexová ozvučnice. U satelitních soustav určených k subwooferu bych volil soustavy s uzavřenou ozvučnicí. Besreflex slouží k zesílení basů v relativně úzké oblasti, takže z obecného hlediska by to mohlo být považováno za zkreslení. Dobří konstruktéři umí basreflex naladit tak, že to vnímáme jako příjemné zdůraznění basů. Jedna z možností je, že basreflex je naladěný na frekvenční oblast, kde začíná citlivost basového reproduktoru klesat, takže pomocí ozvučnice zvýšíme účinnost repro­duktoru na nejnižších kmitočtech.

Co je principem basreflexové ozvučnice?

Basreflex není vynálezem z doby elektronického boomu, ale tímto principem se již v devatenáctém století zabýval vynikající německý vědec Hermann von Helmholtz a systém nese jeho jméno jako Helmholtzův rezonátor. Helmholtz se mimo jiné zabýval teorií vnímání zvuků a fyziologickými základy teorie hudby. Zmíněný Helmholtzův rezonátor je komora s trubicí (může být dovnitř i ven) a Helmholtz s jeho pomocí studoval závislost vznikajících rezonancí na objemu ozvučnice a průřezu trubice. Současná basreflexová ozvučnice do tohoto rezonátoru umístila reproduktor a snaží se pomocí rezonance získat zesílení určité frekvence.

Pro přednes zvukového spektra potřebujeme, aby reproduktor přenášel zvukové kmity proporcionálně. Tohle basreflex neumí, protože je to rezonátor a ten vždy pracuje jen na určité frekvenci. Basreflex, je-li chytře navržen, tak sice dovede poslech zpříjemnit, ale z hlediska věrného (akusticky proporcionálního) poslechu nám dobrou službu nedělá. Dokonce je možné říci, že poslech nejhlubších basů pouze zhorší. Ze současného technického hlediska je ve většině případů možné považovat konstrukci basreflexové ozvučnice za neodůvodněnou. Aktuální produkce vysoce účinných výkonných reproduktorů, nepotřebuje dodatečně zvyšovat výkon, navíc za cenu nezanedbatelného zkreslení. Viz článek Subwoofery, jejich výhody a nevýhody.

Co znamená zkratka PA?

Pravděpodobně došlo k promíchání následujících významově odlišných pojmů:
Profesionální reproduktory - Professional application - Public address system - PA.

Když budete studovat anglicky psanou literaturu o reproduktorech a jejich soustavách, tak se setkáte s výrazem Professional Application pro reproduktory určené k profesionálnímu a hudebnímu ozvučení. Dlouhá léta jsem žil v domnění, že vzhledem ke způsobu užívání zkratky PA, je jediné správné a logické vysvětlení právě výraz Professional Application. Je nutné dodat, že pokud jsem se setkal s výrazem Professional Application, tak nikdy nebyl zkracován na PA. Pochybnosti tu byly. V českém profesionálním slangu se setkáváme s označením PA právě pro tyto reproduktory.

Z tohoto hlediska bude určitým překvapením, když zjistíte, že podle některých zdrojů PA systém je Public address system (např. Wikipedie). Nejsem rodilý mluvčí, ale Public Address system určitě nejsou reproduktory pro profesionální a hudební ozvučení. Je to prostě veřejný rozhlas. Bylo tedy nutné se dotázat někoho více zkušeného.

Ing. Toman, technický manažer firmy Dexon s.r.o., mi vysvětlil, že za nějakých, blíže nespecifikovatelných okolností se v České kotlině rozšířila zkratka PA pro označení profesionálních reproduktorů, a to zcela nesmyslně. Zkratka PA se v původním významu v českých zemích, již téměř nepoužívá. Nevím, jestli je to jenom česká specialita, ale mám pocit, že právě kolem ozvučení a reproduktorů samotných je veliká spousta mýtů a pověr, které nemají racionální základ (viz článek Oblíbené chyby a falešné představy). A tento terminologický zmatek k tomu dále přispívá. Celá řada "odborníků" se tváří, že všemu samozřejmě rozumí a čile tuto zkratku používají. Tak trocha mi to připomíná skeče z pořadu "Nikdo není dokonalý", kde všichni mají pocit, že když přiznají, že něco neví, tak se jejich prestiž sníží a tak raději plácají jeden nesmysl za druhým.

tipy a rady
Propojovací vodiče
Hlavním požadavkem kladeným na dobré připojovací vodiče je malý elektrický odpor. Je však nutné si uvědomit, že v reproduktorových soustavách jsou před basovými reproduktory cívky, jejichž odpory dosahují v lepších případech až 0,5 Ω. Před středovou a výškovou sekci se často zařazují rezistory až 10 Ω. Jaký význam pak může mít propojovací kabel za desítky tisíc Kč s odporem blížícím se nule? Nejslabším článkem řetězce, který určuje výslednou kvalitu celé sestavy, je reproduktorová soustava.
Rada:
Změřte si odpor připojovacích vodičů a bude-li pod 0,2 Ω, můžete je bez obav použít. Vyjde to podstatně levněji než vodiče za tisíce a přitom výsledek bude prakticky stejný.
Tip:
Můžete koupit běžnou dvojlinku, která je k připojení reproduktorů určená. Ta má jeden vodič označený. Nespletete si tak polaritu, což by byla velká chyba.
Viz: Vlastnosti propojovacích vodičů
tipy a rady
Požadavky na reprosoustavy
Požadavky posluchačů by se daly seřadit následovně podle důležitosti:
  • co od zařízení očekáváme
  • velikost ozvučovaných prostorů
  • funkce ozvučovaných prostorů
  • umístění prostorů v zástavbě
  • typ interiéru a jejich tlumení
  • akustická separace od okolí
  • typ zvukového zdroje
  • druh a způsob poslechu
  • druh oblíbené hudby
  • způsob ekvalizace
  • požadovaný zvukový formát
  • požadovaná velikost soustavy.
Rada:
Zcela nevhodná je instalace rozměrných basových reproduktorů do panelákového bytu společně s výkonným zesilovačem. Pak i při tichém poslechu sousedé jistě "ocení" pravidelné dusání rokové hudby.
tipy a rady
Nákup reprosoustavy
Při volbě reproduktorové soustavy bude dnešní zákazník konfrontován s širokou nabídkou výrobků v cenových relacích od pár stokorun u "krabiček" pro počítače až po desetitisícové částky. V luxusním provedení jdou však ceny do statisíců. Bohužel se stává, a to i u renomovaných výrobců, že uvnitř nádherných ozvučnic jsou často použity buď poddimenzované, anebo zcela podřadné elektrosoučástky. Pokud není vše správně vyladěno může být výsledný zvuk takové reprosoustavy zastřený, plochý, anebo rušený vlastními interferencemi a Váš zážitek z poslechu je ten tam.
Rada:
Kupovat reproduktorové soustavy, to je vždy nákup "zajíce v pytli". Než se totiž soustavy dostanou do kondice, tak musí hrát stovky hodin (viz rozehrávání). Při nákupu reprosoustavy si ji nechte řádně předvést a pokuste se vysledovat, jestli přednáší celé zvukové spektrum. Jinak by se mohlo stát, že si domů přivezete pouze předražený kus nábytku.
Tip:
Vezměte si sebou na CD nebo DVD svoji oblíbenou nahrávku, kterou dobře znáte. Nechejte si ji přehrát a při tom pozorně sledujte kvalitu reprodukce. Zaměřte se hlavně na projevy jednotlivých nástrojů. Kytary nebo housle musí mít nezastřený čistý zvuk, u bicích musíte slyšet každý detail při poklepech na haitku, triangl či jiná cinkátka a velký buben, ten musí mít dobrou dynamiku. Velké ozvučnice také musí přednášet dostatečně hluboké basy.
Více viz článek: Jak nakupovat...
doporučené články

Zvukové formáty

Formáty vícekanálového prosto­rového ozvučení jsou definovány poč­tem zvukových stop použi­tých pro reprodukci zvuku.

Subwoofery

Základní informace o té součásti zvukové aparatury, jež je určená na reprodukci nízkých kmitočtů.

Frekvenční výhybky

Srdce reproduktorové soustavy, které rozdělí zvukové spektrum mezi jednotlivé reproduktory.

Vyrovnaná charakteristika

Frekvenční charakteristiky všech reproduktorů jsou zvlněné. Sám reproduktor je reálné těleso, a proto ideální lineární frekvenční charakteristika je pouhý mýtus.

Jak nakupovat...

Rady, tipy a doporučení, jak si při nákupu reprosoustav počínat a na co si dát pozor.

Poslech reprosoustavy

Posouzení vlivu jednotlivých dílů reprosoustavy na finální věrnost přednesu zvukového záznamu a na kvalitu samotného poslechu.

Propojovací vodiče

Vliv propojovacích vodičů nejen na kvalitu poslechu, ale také na výslednou cenu reprosoustavy.

Audio Hoďas © 2009 - 2015   ·      ·   Webdesign: Květina   ·   Odkazy a symboly